Bl. Matka Marie Terezie Schererová
spoluzakladatelka a první generální představená (1825 – 1888)
„Nemalomyslňme, nýbrž pohlížejme na Toho, od něhož pochází všechna síla.“
„Odkrýt gram zlata, který je okryt v každém člověku.“
„Musíme mít odvahu a být silné.“
„… neočekávejte, že budete konat krásnou práci. Na pěknou práci je dost lidí, k tomu není potřeba Milosrdných sester.“
Kateřina Schererová se narodila 31. října 1825 ve švýcarském Meggennu. Z lásky ke Kristu se rozhodla sloužit mládeži, chudým a nemocným. Byla mezi prvními dívkami, které vstoupily do Kongregace Milosrdných sester sv. Kříže, založené kapucínem P. Theodosiem Florentinim, a přijala zde jméno Marie Terezie. Dne 27. října 1845 složila první sliby a začala působit jako učitelka. Po pětileté činnosti byla povolána do chudobince v Näfelsu, kde se měla starat o chudé a současně vést školu pro dívky. Roku 1852 ji zakladatel povolal do Churu a svěřil jí vedení nemocnice a noviciátu. Roku 1856 se stal mateřincem kongregace Ingenbohl a sestra Marie Terezie byla zvolena první generální představenou. Svým sestrám se stala moudrou matkou, vyznačovala se jasností úsudku, nenáročností, vytříbeným smyslem pro spravedlnost a pro humor. Byla vůdčí osobností, dovedla druhým lidem dodat sebedůvěrya tím je motivovat pro jejich práci. Neodcizila se světu a její opravdová láska se nezastavila u klášterních zdí. Po náhlé smrti zakladatele zachránila ohrožený institut. Zemřela 16. června 1888 v mateřinci v Ingenbohlu. Za blahoslavenou ji 29. října 1995 prohlásil papež Jan Pavel II.
„Být věrnou i v maličkostech, v tom spočívá dokonalost křížové sestry.“
„Jděte prostě cestami Božími a nehledejte nikdy nic mimořádného.“
„Jděte v ochotné poslušnosti za Ježíšem nesoucím kříž.
Prosba za vyslyšení na přímluvu bl. Matce Marii Terezii Schererové
Pane, náš Bože, tys nám daroval blahoslavenou Marii Terezii jako vzor života podle evangelia. S důvěrou v její přímluvu ti přednášíme své prosby za……. a voláme:
Pane Ježíši, smiluj se nad námi a vyslyš nás na přímluvu blahoslavené Marie Terezie.
Ty jsi řekl: Proste a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno. Posilni naši víru ve svá zaslíbení a daruj nám důvěru ve své vedení. Pane Ježíši, smiluj se nad námi…
Tys navracel nemocným zdraví, slepým zrak a ochrnutým životní sílu. Přicházíme k tobě s tím, co nás tíží a prosíme tě: Uzdrav, co je zraněno. Pane Ježíši, smiluj se nad námi…
Ty jsi žil mezi lidmi a přiváděl jsi je na cestu pravdy svým příkladem a svým slovem. Daruj nám vnímavé srdce a učiň nás požehnáním pro druhé. Pane Ježíši, smiluj se nad námi…
Děkujeme ti, že jsi nám svým utrpením a svou smrtí otevřel cestu k věčnému životu a nás hříšné neustále přijímáš do svého milujícího Srdce. Dej, aby dar vykoupení našli skrze nás i ti, kdo jsou od tebe vzdáleni.
Pane Ježíši, smiluj se nad námi…
Pane, náš Bože, volíš si lidi, aby vydávali svědectví o hloubce tvé dobroty a tvého milosrdenství. Blahoslavená Marie Terezie věrně plnila toto poslání. Prosíme tě, aby její důvěra v tebe a její láska k lidem mnohé povzbudila a přivedla k tobě blíž; a nám pomoz, abychom jako ona přispívali k růstu Božího království na zemi.
Amen.
Modlitba k bl. Matce Marii Terezii Schererové
Milosrdný Bože, Tys naučil blahoslavenou Marii Terezii pomáhat chudým a těšit zarmoucené;
dej, ať i my s láskou sloužíme svým bratřím a sestrám,
abychom mohli mít účast na bohatství kříže našeho Pána Ježíše Krista.
Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje na věky věků.
Amen.
P. Theodosius (Antonín Kryšpín) Florentini
zakladatel kongregace (1808 – 1865)
„Potřebuji sestry, které rozumějí kříži.“
„Všude, kam až dosahuje slunce, jsou lidé mými bratry.“
„Boží dobrota mne nikdy nezklamala.“
P. Theodosius (Antonín Kryšpín) Florentini se narodil 23. května 1808 v Münsteru ve Švýcarsku. Roku 1825 vstoupil do kapucínského řádu. Po složení řeholních slibů dne 22. října 1826 studoval filozofii a teologii v Sitten. Začátkem 19. století byla ve Švýcarsku velká náboženská i materiální bída. Již záhy, ještě za studií, se P. Theodosiovi otevřel duchovní vhled pro naléhavé sociální problémy jeho doby a rozhodl se proti tomu něco udělat. Byl to člověk vášnivý, schopný nadšení a plný překypující energie. V roce 1844 založil v Aldorfu řeholní společenství sester učitelek, ke kterému se brzy připojila Kateřina Schererová jako sestra Marie Terezie. V r. 1845 se stal P. Theodosius dómským vikářem v Churu. Zakrátko získal jméno angažovaného duchovního správce, věhlasného kazatele a přesvědčivého sociálního apoštola. Stát se tehdy málo staral o nemocné, staré a chudé lidi, proto zde založil v r. 1850 svou první nemocnici, k jejímuž vedení povolal sestru Marii Terezii. Aby mohlo dál pokračovat spojení apoštolátu sester ve výchově i charitativní oblasti, vzniká ze Školských sester sv. Kříže v Menzingen společenství Milosrdných sester sv. Kříže s mateřským domem v Ingenbohlu. P. Theodosius byl ve své době o mnoho let dopředu. Jako sociálního reformátora jej tehdy skutečně znala celá Evropa. I když ho mnozí obdivovali, pro svá podnikání, zejména ohledně vedení továren v křesťanském duchu (např. textilka v Horním Litvínově v Čechách), potřebnou podporu nikdy nedostal. P. Theodosius zemřel 15. února 1865 uprostřed své neúnavné činnosti na svých cestách v Heidenu.
„Nestarej se o budoucnost, ale jen o přítomný okamžik.
O budoucnost se postará Bůh.
Když jsi udělala, co jsi mohla, buď klidná.
Víc nežádá ani Bůh, víc nežádají ani lidé.“
„Modlitba, to znamená setkávání s Bohem,
je pro člověka tak nutná, jako spojení rostliny s půdou,
jako spojení větve se stromem.“
Bl. sestra Ulrika Nischová
(1882 – 1913)
„Láska nezná míry.“
„Chci mít lásku, která je všem vším a všechny činí šťastnými.“
„Jsem nejmilejším dítětem nebeského Otce.“
„Jsem chudá a přece mám všechno.“
Ulrika Nischová, rodným jménem Františka, se narodila 18. září 1882 v Mittelbiberachu v Horním Švábsku v chudé a početné rodině. Bylo to skromné a tiché děvče, které vynikalo láskou ke kříži a pokorou. Jako mladá služebná onemocněla a v nemocnici poznala sestry sv. Kříže. To jí pomohlo objevit své životní povolání a rozhodla se následovat Krista podle jejich vzoru. Na řeholní život se připravovala v Hegne u Bodamského jezera, kde 24. dubna 1907 složila své první sliby. Při službě kuchařky, kterou na různých místech konala, vynikala pokorou a sloužící láskou. Zdrojem síly jí k tomu byla modlitba. Bůh ji obdařil mystickými dary a vyzkoušel utrpením. Vše přikrývala láskou a mlčením. Zemřela 8. května 1913 v Hegne. Za blahoslavenou ji dne 1. listopadu 1987 prohlásil papež Jan Pavel II.
Když se nemůžete modlit, i tehdy řekněte Pánu: „Myslím na tebe a ty na mě“ a můžete si být jista,
že Vaše modlitba má větší hodnotu než prožívání nevím jakých útěch. Jste živena tmavým chlebem, abyste zůstala zdravá a silná a nezkazila si žaludek.“
„Kdybychom znaly hodnotu pokoření a utrpení, bylo by naše srdce tak velkorysé a do široka otevřené, že bychom rády s Boží milostí nesly všechna utrpení světa.“
„Bůh je dobrý. To je úžasná pravda. Ať On posiluje vaši důvěru, abyste vstříc budoucnosti hleděli s nadějí. Dělejte vše k jeho cti.“
„Ráda bych spojila všechna srdce a vrhla je do oceánu lásky, aby se všechna očistila a naplnila láskou.“
„Je to dobré znamení, když nás Bůh navštěvuje křížem, protože nás tím chce přivést blíže k nebi.“
Modlitba k bl. sestře Ulrice Nischové
Otče milosrdenství a Bože veškeré útěchy,
tys povolal blahoslavenou Ulriku, aby následovala tvého ukřižovaného Syna
a v pokoře a lásce, která nezná míry, vykonávala svou denní službu.
Daruj nám na její přímluvu sílu, abychom snášeli protivenství života,
a tak doplňovali Kristovo utrpení.
Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.
Amen.
Bl. sestra Zdenka Schelingová
(1916 – 1955)
„Za mraky je moje milované Slnko.“
„Moja cesta je samá láska a dôvera v Boha. Pre tých, ktorí milujú Boha, niet strachu zo spravodlivosti…
Žiť láskou značí nechať všetok strach a spomienku na hriech.“
„Usmievaj sa! S úsmevom trhaj ružičky bolesti, s úsmevom rozdávaj slová… S úsmevom pomáhaj, s úsmevom prijímaj nespravodlivosti, s úsmevom nes nepravdu o sebe! S úsmevom prijímaj, keď ťa klamú! S úsmevom zakrývaj všetko, čo ťa bolí, s úsmevom kráčaj, i keď si veľmi smutná, s úsmevom kráčaj ku Golgote, tam nájdeš toho, ktorý všetku lož, zlobu, faloš, klam ľudí, poznal prv ako ty. On teba už len necháva kráčať po vyšliapanej ceste. Aká nevďačná by si bola, keby si sa všetkému neusmiala!“
Sestra Zdenka Schelingová se narodila 24. prosince 1916 v Krivé na Slovensku. Otec Pavel Scheling byl rolník a matka Zuzana, rozená Pániková, se starala v domácnosti o jedenáct dětí. Sestra Zdenka se narodila jako desátá v pořadí. Při křtu 27. prosince 1916 dostala jméno Cecílie. Rodiče jí dali vzornou náboženskou výchovu. Po vstupu do Kongregace Milosrdných sester sv. Kříže navštěvovala zdravotní školu a po předepsané řeholní formaci složila 13. ledna 1937 řeholní sliby. S příkladnou obětavostí a s hřejivou láskou působila jako ošetřovatelka ve Státní nemocnici v Bratislavě. Za odvážnou pomoc pronásledovaným kněžím byla 17. června 1952 Státním soudem v Bratislavě nespravedlivě odsouzena na dvanáct roků ztráty svobody. Ve vyšetřovací vazbě byla podrobena mnohému mučení. Byla vězněna v Rimavské Sobotě, v Brně, v Pardubicích a v Praze na Pankráci. Všechno utrpení snášela s hrdinskou trpělivostí a s ochotou i zemřít pro Boha a pro dobro církve. Modlila se za ty, kdo jí ubližovali. Jako těžce nemocná byla z vězení propuštěna. Tři měsíce poté zemřela v nemocnici v Trnavě 31. července 1955. Papež Jan Pavel II. ji prohlásil za blahoslavenou 14. září 2003 v Bratislavě.
„Potešovať Ježiša za ľahostajnosť tohto sveta, za nevďak ľudí, bude mojou každodennou robotou. Všetko chcem robiť iba pre neho. Obetujem mu ešte aj svoj úsmev, lebo vtedy naozaj milujeme, keď obetujeme dočista všetko.“
„Nebojme sa trpieť. Boh nám dá práve toľko odvahy, koľko trpíme, a keď pridá utrpenie, pridá i milosť. So smelou oddanosťou do jeho vôle budem vytrvalo hľadieť až do smrti na to Božie slnko, ktorým je on sám. Nič ma nezastraší, ani vietor, ani husté mraky. Ak by sa tak stalo, bude to iba kratučká chvíľa, aby vzrástla moja dôvera a istota v neho, že za tými čiernymi mrakmi je moje milované Slnko”.
Modlitba za naplnenie Božej vôle v konání (bl. sestra Zdenka)
Ó, večné Slovo, jednorodený Boží Syn, nauč ma pravej veľkodušnosti i dôstojne ti slúžiť na každom mieste bez vypočítavosti a úsilia vyhľadávať pre seba odpočinok. Nechcem túžiť po inej odmene, ako mať vedomie, že som plnila tvoju vôľu.
Ó, Bože, ty si vždy tak blízko mňa, ty chceš prebývať vo mne, v úbohom stvorení. Hľa, oddávam sa ti s celou bytosťou a vždy sa spájam s tebou. Prosím ťa, pusť ma čo najbližšie k sebe, k svojmu Najsvätejšiemu Srdcu. Daj mi žiť v stave bez hriechu, v pokore a skrytosti, nadovšetko v anjelskej starostlivosti o iných. Prosím ťa, rozmnož vo mne milosť trpezlivosti a lásky a radostnej obetavosti pre iných. Nech ťa smiem ustavične milovať, milovať teba, moje jediné a najvyššie dobro!
Milujem ťa, Ježiš môj. A neprestajne ťa budem vzývať:
Boží Duch, oživuj ma!
Môj Stvoriteľ, obnovuj ma, hosť mojej duše, navštív ma!
Mojich hriechov ma zbav, Otec úbohých a chudobných, obohať ma, svojimi duchovnými darmi ma naplň.
Ó, Duchu Svätý, vyslyš ma, môj Posvätiteľ, posväť ma, ohňom plápolajúcej lásky ma rozpáľ. Ó, Božská láska, opoj ma. V hodine mojej smrti ma posilni, svetlom večnej lásky ma oblaž, na veky vekov ma k sebe pripútaj! Amen.
Novosvätencova modlitba bl. sestra Zdenka
Pošleš kruté sparné dni, že odpadnú kvety,
zmizne vôňa, umĺkne spev? Nuž, Pane, staň sa vôľa Tvoja.
Však len tak dozrieva bohaté ovocie. Len jedného ma chráň:
netresci ma tak, aby tá krásna jarná krajina mojej duše
mala ostať navždy krajinou síce pokojnou,
ale bez snahy, bez práce, bez skúšok, bez pokroku,krajinou mŕtvou Tebe aj mojim blížnym.
Modlitba k bl. sestře Zdence Schelingové
Dobrotivý Bože, tys dal blahoslavené Zdence nevšední lásku k ukřižovanému Kristu,
kterou projevovala radostnou službou nemocným a tvým kněžím;
prosíme tě, dopřej i nám, abychom ji následovali upřímnou ochotou
obětavě sloužit bratřím a sestrám v jejich potřebách
a abychom byli nadšenými svědky tvého Syna Ježíše Krista.
Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje na věky věků.
Amen.
Pane, duša moja pred tebou stojí jak krásny jarný deň,
plný kvetu, vône, jasu. Čo urobíš s tou jarou, Pane?
Sv. František z Assisi
(1182 – 1226)
Modlitba před křížem
Nejvyšší, slavný Bože, osvěť temnoty mého srdce
a dej mi pravou víru, pevnou naději a dokonalou lásku.
Dej mi, Pane, správné cítění a poznání,
abych splnil tvůj svatý příkaz, který jsi mi vpravdě dal.
Amen.
Narodil se v Assisi roku 1182. Jeho křestní jméno bylo Jan. Po lehkomyslně prožitém mládí se obrátil, zřekl se otcovského majetku a dal se do služby jen Bohu. Kolem roku 1208 přijal jáhenské svěcení a když začal kázat v Assisi, přidalo se k němu několik následovníků – tak vzniklo první františkánské společenství (1209). Se sv. Klárou založil řád klarisek (1212). Pro laiky toužící žít ve světě podle františkánských ideálů založil společenství III. řádu (1221). Definitivní františkánská řehole byla schválena v roce 1223. V letech 1217 – 1219 poslal několik skupin bratří do různých krajin Evropy. Sám se na svých apoštolských cestách dostal až do Palestiny, Sýrie a Egypta, kde kázal před sultánem. V Římě se setkal se sv. Dominikem. Ke všemu, co podnikal, si žádal souhlas církevních představených – jako např. když se souhlasem papeže postavil na vrchu Grecciu o vánocích 1223 živé jesličky. Poslední léta prožíval v ústraní. Stigmata, která se v samotě na hoře Alverně objevila na jeho těle, připodobnila ho ještě víc Kristu. Krátce nato složil svůj chvalozpěv stvoření. Zemřel 3. října 1226. Za svatého byl prohlášen už 16. července 1228 papežem Řehořem IX.
Chvalozpěv stvoření sv. František z Assisi
Nejvyšší, všemocný, dobrý Pane,
tobě buď chvála, sláva, čest a všechno dobrořečení.
Patří tobě jedinému, Nejvyšší,
a žádný člověk není hoden vyslovit tvé jméno.
Ať tě chválí, můj Pane, všechno, co jsi stvořil,
zvláště pak bratr slunce,
neboť on je den a dává nám světlo,
je krásný a září velkým leskem,
vždyť je, Nejvyšší, tvým obrazem.
Ať tě chválí, můj Pane, sestra luna a hvězdy,
stvořils je na nebi jasné, vzácné a pěkné.
Ať tě chválí, můj Pane, bratr vítr a vzduch i oblaka,
jasná obloha i každé počasí,kterým živíš své tvory.
Ať tě chválí, můj Pane, sestra voda,
která je velmi užitečná, pokorná, vzácná a čistá.
Ať tě chválí, můj Pane, bratr oheň,
kterým osvětluješ noc
a on je pěkný, příjemný, mocný a silný.
Ať tě chválí, můj Pane, naše sestra matka země,
která nás živí a slouží nám,
a rodí rozličné plody s pestrými květy a trávu.
Ať tě chválí, můj Pane, ti, kdo odpouštějí pro tvou lásku
a snášejí nemoci a soužení.
Blažení ti, kdo je nesou v pokoji,
neboť ty, Nejvyšší, dáš jim korunu.
Ať tě chválí, můj Pane, naše sestra smrt těla,
žádný živý člověk jí nemůže uniknout.
Běda těm, kdo zemřou v smrtelných hříších.
Blaze těm, které nalezne spojeny s tvou nejsvětější vůlí,
neboť druhá smrt jim neublíží.
Chvalte mého Pána, dobrořečte a děkujte mu,
a služte mu s velikou pokorou.
Chvály Boha Nejvyššího sv. František z Assisi
Ty jsi svatý Pán, jen ty jsi Bůh, jenž dělá zázraky.
Ty jsi silný.
Ty jsi veliký.
Tys nejvyšší.
Tys všemocný král, Otče svatý, Králi nebe i země.
Tys trojí a jediný, Pán a Bůh, všechno dobro.
Ty jsi dobro, všechno dobro, nejvyšší dobro,
Pán a Bůh, živý a pravý.
Tys láska a milování.
Ty jsi moudrost.
Tys pokora.
Tys trpělivost a krása.
Tys jistota.
Ty jsi pokoj.
Tys radost a veselí.
Modlitby
Modlitba za církev (pdf)
Ve spojení s Matkou Boží pozdravuji a uctívám svatou ránu v tvé pravé ruce, Ježíši, a děkuji ti za ni. Do této rány uzavírám všechny kněze tvé svaté církve. Dávej jim pokaždé, kdykoliv slouží mši svatou, oheň své božské lásky, aby ho mohli předávat těm, kteří jsou jim svěřeni.
Sláva Otci…
Pozdravuji a uctívám svatou ránu v tvé levé ruce, děkuji ti za ni a vkládám do ní všechny bloudící, nevěřící a ty, kteří tě vůbec neznají. Pro tyto duše pošli, Ježíši, mnoho dobrých dělníků na svou vinici, aby všichni našli cestu k tvému Nejsvětějšímu Srdci.
Sláva Otci…
Pozdravuji a uctívám svaté rány tvých svatých nohou, děkuji ti za ně a vkládám do nich zatvrzelé hříšníky, kteří milují svět více než tebe, zvlášť ty, kteří během dnešního dne zemřou. Nedopusť, Ježíši, aby tvá předrahá krev pro ně byla ztracena.
Sláva Otci…
Pozdravuji a uctívám svaté rány v tvé předrahé hlavě, děkuji ti za ně a do těchto ran spolu se svou nepatrnou obětí vkládám nepřátele Církve, všechny, kteří ještě dnes krvavě zraňují a pronásledují ve tvém mystickém Těle. Prosím tě, Ježíši, obrať je, zavolej je tak, jak jsi zavolal Šavla, abychom všichni našli cestu, pravdu a život.
Sláva Otci…
Pozdravuji a uctívám ránu tvého Nejsvětějšího Srdce. Děkuji ti za vše, cos za nás vytrpěl, a do této rány uzavírám, Ježíši, svou duši a všechny, za které chceš, abych se modlila, zvláště všechny trpící a pronásledované, všechny, kteří jsou v tísni a opuštěnosti. Dej, Srdce mého Pána, všem své světlo a svou spásu. Naplň nás všechny láskou a pravým pokojem.
Sláva Otci…
Věčný Otče, spolu s neposkvrněným Srdcem Panny Marie ti obětuji tvého Syna a s Ním, v Něm a skrze Něho i sebe podle jeho vůle a ve jménu všeho stvoření.
Amen.
(z archivu sester)
Páteční modlitba ke cti Kristových ran (pdf)
5x Otče náš a Sláva Otci v kleče a s rozpjatýma rukama před Ukřižovaným nebo před svatostánkem.
Modlíme se takto v pátek ve tři hodiny odpoledne nebo večer.
Pozdravena budiž svatá rána v pravé ruce Krista Pána. Otče náš…
Pozdravena budiž svatá rána v levé ruce Krista Pána. Otče náš…
Pozdravena budiž svatá rána v pravé noze Krista Pána. Otče náš…
Pozdravena budiž svatá rána v levé noze Krista Pána. Otče náš…
Pozdravena budiž svatá rána v svatém boku Krista Pána. Otče náš…
Pane Ježíši Kriste, do tvých svatých ran ukládám tělo své i duši svou.
Amen.
(z archivu sester)
Modlitba Jana Pavla II. ke sv. Františkovi (pdf)
Ty, který jsi přiblížil ke Kristu lidi své doby, pomoz nám přiblížit Krista naší době, našim obtížným a nebezpečným časům.
Pomoz nám! Tato doba toužebně očekává Krista, přestože si to mnozí lidé neuvědomují.
Pomoz nám, svatý Františku z Assisi, přiblížit Krista dnešní Církvi a světu.
Ty, který jsi nosil v srdci osudy svých současníků, pomoz nám, ať srdcem blízkým Srdci Spasitelově objímáme lidi naší doby a události dnešního světa, vážné problémy sociální, ekonomické a politické, problémy současné kultury a společnosti, všechna utrpení dnešního člověka, jeho pochybnosti, jeho odmítání, jeho vnitřní zmatek a napětí, jeho komplexy a neklid…
Pomoz nám přeložit to všechno do prostého a plodného jazyka evangelia. Pomoz nám, ať všechno řešíme „evangelijním klíčem“, aby se Kristus sám mohl stát „Cestou, Pravdou a Životem“ pro člověka dnešní doby.
Amen.
(Jan Pavel II. u hrobu sv. Františka, 5.11.1978)