2. Bůh se uchází o člověka
Její pozemský život začal 31. října 1825 v půvabném kraji v srdci Švýcarska, na břehu Čtyřkantonského jezera /Vierwaldstättersee/: zde přišla na svět v osadě Meggen, do rodiny malozemědělce a téhož dne byla křestní vodou znovuzrozena jako dítě Boží. Na křtu dostala jméno Kateřina. V kruhu pěti sourozenců se záhy učila odložit pro děti tak typickou sebestřednost. Rodina Schererových nepatřila sice k nejchudším, ale i tak musely děti od malička brát ohled na ostatní sourozence, učit se nenáročnosti a umění přizpůsobit se i spokojit se s málem. Pozemky patřící rodičům byly spíše nevelké louky, ale pro Kateřinku to byl svět přírody plný divů a květin a její povaha se rozvíjela ve zdravý optimismus prostého člověka.

Nikoli náhodou se děvčátku říkalo „sluníčko z Meggen“; až mnohem později se přezdívka stala osobním rysem a mnozí žasli, kolik slunce a úsměvu vnáší tato řeholnice do temných světniček chudých, a ještě více do ztemnělých srdcí.

Kateřince nebylo dopřáno dospět v rodném domě „Na Pastvinách“. Snad si ji právě tak Pán připravoval pro pozdější poslání v díle charity. Měla snad rozšířit své srdce raným odchodem z bezpečí rodinného kruhu, a tak předčasně vyzrát k službě těm, kdo potřebovali její službu lásky? Jisté je, že náhlé úmrtí tatínka zasáhlo rodinu velmi bolestně. Řádka dětí byla rázem polovičními sirotky a matka se rozhodla poslat Kateřinku na vychování ke svým dvěma svobodným bratrům Sigristovým. O dítě živého temperamentu tam pečovala neméně energická služebná, která měla nejednou příležitost udržet nezkrotnou povahu děvčátka v patřičných mezích. Vnímavé děvče se rozvíjelo v samostatnou a cílevědomou osobu. Věděla, co chce. A chtěla od života dost. Matka, se kterou se vídala jen o nedělích a svátcích, vynesla o ní úsudek: „Kateřinka se má v moci. Ta se sebou nechá mávat jen tolik, kolik ona chce.“ Možná už tehdy se vyvíjela z Kateřiny osobnost schopná velkého soucitu a zároveň plná rozhodnosti a činorodosti. Rozhodně to byly její rysy v době, kdy měla zodpovědnost jako představená. Mateřským srdcem leccos vycítila a nic ji nezastrašilo, jestliže považovala za správné jednat v zájmu trpících.

Matka však zpovzdálí bděla nad tím, aby venkovský život plný svobody a práce na čerstvém vzduchu nepřispěl k tomu, že by se Kateřinina samostatnost vyvíjela k svéhlavosti. Podle matčina mínění bylo načase vystavit dceru vážnosti života, aby se zocelila a upevnila v zodpovědnosti. Na radu duchovního proto matka Kateřinu odvezla od příbuzných, kde měla volnost, do města Lucern. Tam měla vyzrát pro budoucí úkoly. Byla to tvrdá zkouška.

Fotografie jsou z městečka Meggen, v kostele sv. Magdalény byla malá Kateřina pokřtěna.