10. Skrytá v Bohu

Dennodenně pracovat a trpět s nezlomnou odvahou a stávat se ustavičnou obětí Bohu, na to by Matce ani při její velkorysosti přirozené síly nestačily. Tajemstvím její velké výkonnosti a jejích úspěchů byla hluboká jadrná víra a zbožnost. Matka zůstávala při vší oddanosti dílu charity a navzdory mnoha povinnostem jejího úřadu ženou modlitby. „Matko, jak to jen děláte, že se dokážete dobře modlit?“ Na tuto otázku jedné ze sester odpověděla s prostotou dítěte: „Před Bohem na chvíli přivřu oči, a zapomenu na celý svět.“ Tato slova potvrzují, že její vztah k Bohu byl hlubokým snoubeneckým vztahem živeným bdělostí a věrností.

Nesčetné organizační úkoly ji nikdy nemohly pohltit natolik, že by si nebyla vědoma Boží přítomnosti. Její pomoc z Boha vycházela a k Bohu se po vykonání díla vracela. Nepatřilo k její povaze, že by si ulevila a vypovídala se nebo dokonce naříkala před lidmi. Ona nosila své starosti před Boha v modlitbě. Tam nacházela světlo k řešení spletitých situací, tam nabrala opět duchovní sílu.

Jako skutečná Matka cítila plnou odpovědnost za svěřené sestry i chudé a mládež. Byla si vědoma, že je pouhým nástrojem Božím, prostřednicí, a že se nutně tedy musí mnoho modlit. Když na to nezbyl čas ve dne, nadstavila i noc. Kolikrát ji jenom sestry viděly pohrouženou do modlitby i v noci – u svatostánku nebo pod křížem. Působení navenek bylo nejprve bezpečně ukotveno u Zdroje lásky. Proto jí a sestrám nescházelo Boží požehnání. Úspěchy? Ty byly ovocem její pokorné modlitby.