9. „Láska vše snáší“
Její cesta lásky však nebyla umetenou cestičkou ani vítězným tažením. Spíše byla její sloužící láska vytříbena ohni zkoušek a utrpení. Nová zakládání byla ve většině případů průkopnickou dřinou, bojem s neporozuměním nebo též s lidskou úskočností a odporem. Cesta se otevírala tak, že na ni Matka a po ní sestry vykročily s výhledem jen malý kousek dopředu, zkušenosti musely postupně nabývat. Velmi často se k cíli došlo namáhavými oklikami.

Po zkouškách a vnějších překážkách nebyla Matka ušetřena ani nízkých osobních útoků. Bylo to tehdy, když se našel nějaký člověk podněcující sestry proti Matce, pokoušející se rozbít jednotu společenství. Matku špinily noviny, aniž by zaváhaly zveřejnit pusté výmysly a pomluvy. Zpochybňována byla i její věrnost řeholi. Ona mlčela. Měla za koho podobná utrpení obětovat. Matčiny ctnosti zazářily nejjasněji v době, kdy P. Theodosius s těmi nejšlechetnějšími úmysly hájil zájmy zbídačovaných dělníků a chtěl prosadit továrny na křesťanských principech, vedené sestrami. Matka měla od samého počátku námitky proti, ale podřídila se. Potom zasáhla všechny jako blesk zpráva o náhlé smrti zakladatele P. Theodosia. Bylo to 15. února 1865. Převzít jeho pozůstalost znamenalo zatížit mladou kongregaci velkými dluhy ze zkrachovaných továren. Matčino svědomí nesneslo pomyšlení na pošpiněnou památku zakladatele. Její cit pro spravedlnost a heroická víra v Boží dobrotu a pomoc zapůsobily natolik, že se odhodlala i se sestrami takřka pro nemožné: dluhy po P. Theodosiovi převzala. Sestry se rozešly do mnoha oblastí Švýcarska i daleko za jeho hranice a u místních biskupů si vyprosily dovolení konat na území jejich diecéze sbírky. Po víceletém úsilí se dluhy podařilo zcela uhradit. A Božím řízením vzrostl zájem o Milosrdné sestry díky sbírkám na uhrazení dluhů i v zemích, kde předtím žádná působiště neměly.
——————

Na fotografii níže je továrna na sukno v Horním Litvínově, kterou v roce 1860 v Čechách zakoupil P. Theodosius. Výtěžek měl zajistit dělníkům spravedlivou mzdu a sloužit sociálním účelům. Sestry, které měly účast na vedení, založily při továrně i malou nemocnici a školu pro děti dělníků. Vzhledem k různým nepříznivým podmínkám se projekt nezdařil, sestry však již v Čechách zůstaly. Na další fotografii sestry u hrobu P. Theodosia u klášterního kostela v Ingenbohlu.